3. hůlkovědná stáž

“Dneska, drahý stážisto, budeme tvořit hůlku pro jednu bohatou vdovu v penzi. Chtěla cesmínové dřevo, protože pod větévkou cesmínu políbila svou první lásku — ne neptej se, jestli to byl její manžel, co je teď pod drnem, podle mě ne — a byla natolik štědrá, že mi přihodila galeony navíc, abych se vypravila na nebezpečnou cestu na Příčnou a ulovila tohle!” Giddelie dramaticky vytáhne zlatavě blyštivý chlup.

“Chlup ze zlatého retrívra?” zkusíš zavtipkovat, ale nevypadá to, že by majitelka krámku sdílela tvůj smysl pro šprým.

“Vlas víly,” zabručí v odpověď. “Ani moc nestojí, nevím, jestli si myslela, že někam do lesa půjdu nahánět bandu štěbetavých víl nebo co. Ale stěžovat si nebudu,” pokrčí rameny a posunkem ti naznačí, ať jdeš ke kotlíku blíž.

“Tady mám předchystanou hůlku — jen pojď ještě blíž, pořádně se podívej. Tvarovala jsem ji celou noc. Nyní dojde ke spojení hůlkového dřeva s jádrem. Na to je potřeba maximální soustředěnost. Všímáš si té dutiny ve dřevě? Zatímco na stojánku, to je pro začátečníky, či druhou ruku, to jest pro pokročilé, držím dřevo a mám ho stabilizované, levitačním kouzlem opatrně těkavé jádro vložím do dřevěného pouzdra. Takhle, pomalu, vidíš? Teď je ovšem pouhý vlas, ani ne milimetr velký, v cesmínovém dřevě. To v mnohých případech však není dostačující.” Ani nestačíš koukat, jak je Giddelie ve střízlivém stavu jako vyměněná. “Většinou je třeba použít magickou substanci. Neptej se mě, co přesně to je, to by ti nevysvětlil ani Ollivander. Důležité je ji umět vytvořit. 

Hele, všimni si, jak z vlasu vyzařuje pulzující energie. Buď můžeš ingredienci trochu naříznout — což v případě vlasu úplně nejde — pokusit se energeticky napojit na vlas a syrovou magií přenést část energie ingredience do něčeho tekutého nebo se snažit zjistit, jestli ingredience jádra dobře funguje s mízou dřeviny, ze které je hůlka. Míza je skvělý pomocník, ale zlý pán. Protože je tahle hůlka z cesmíny, ani na mízu nepomyslím, víš proč? Tohle je totiž cesmína paraguayská, nemá tolik esence, aby zaplnila celé jádro nebo aby vodivost dělala nějaký rozdíl. My ale můžeme použít plody této dřeviny — malé červené peckovice — a výluh z jejích listů. Využijeme faktu, že odvar z listů posiluje imunitní i nervový systém, používá se při detoxikaci organismu. A když už budeme dělat odvar, můžeme si připravit i maté!” 

Cítíš, že ti hlava z tolika informací za chvíli praskne. Přesto se přinutíš sledovat Giddelii při práci. Zatímco v kotlíku už spokojeně bublá nápoj z lístků cesmíny, přemýšlíš, jestli budoucí majitelka ucítí, že má ve svém jádru aromatické bobule a listy obsahující kofein. “Ta bude kouzlit jako za mlada!” uchechtne se hůlkovědkyně, zatímco cílevědomě míchá obsah kotlíku.

O pár minut později už spokojeně sedí v křesílku, ty na zemi, a popíjí maté. Protože druhý hrnek nemá, musíš čekat, než si dopije svoji půlku. Během čekání panuje v místnosti příjemná atmosféra, při které si prohlížíš fotografie Giddelie s nějakým pohledným chlapcem. 

Giddelie ani nehledí, že nemáš dopito a vrhá se ke kotlíku. “Hrozně ráda pracuji na cesmínových hůlkách. Člověk si pochutná na výborném maté a ještě mu to tlumí pocit hladu! Jak ten čas pěkně utíká při hůlkotvoření, nemyslíš?

Teď ale pocem, musíš rozmačkat tyhlety bobule přímo do dutiny dřeva. Přesně dvě kapky, ani míň, ani víc.” To tě trochu znervózní. Proto, když ve svým horkých dlaních svíráš bobule cesmínu, ti nevyklouzne navíc jen jedna kapka — ale rovnou čtyři! Nebo víc?? Ty: