Hůlkovědný večírek

“Šup, šup,” popožene tě. “Nebudeme stát na prahu jako chudí příbuzní!”

Po otevření dveří nestačíš otevřít pusu úžasem. Stěny jsou nádherně vyzdobené, nábytek je obarven zářivými barvami a dokonce i husa na obraze hned při vstupu dostala přimalovanou stuhu na krk. S profesorkou se poposunete dál a místo malé komůrky, kde býval kotlík, jedno křeslo a police s přísadami, stojí velký sál, která hravě pojímá těch nesčetně hostů, co přišlo.Chvíli jen tak tak nepatřičně postáváte v sále, nikdo si vás nevšímá (k smutku profesorky), když Giddelie zacinká hůlkou o pohár a hlasitě si odkašle.

“Dámy a pánové, skřítci a skřeti, vítejte na oslavě mého nově otevřeného podniku! Mé jméno je Giddelie Iradas a jak jistě víte, pocházím z kouzelnického rodu Kadnawrem. Možná si říkáte, proč jiné jméno? Víte, mám v rukou magický potenciál mých zákazníků, proč ne i mé jméno?” Davem se nese tlumené chichotání. “Důvod je trochu temnější. Po té, co mě má rodina zažalovala za zneužívání kouzelnického jména naší rodiny, protože jsem si dovolila hrdelní zločin a totiž přeměnu z muže na ženu, potřebovala jsem změnu. Na žádné plaketě neuvidíte název U Červeného měsíce nebo hůlky Měsíčníkův tanec, proto jsem ani já nemohla zůstat pozadu a potřebovala jsem si jméno vymyslet. Když mi bylo nejhůř, vždy jsem se dívala nahoru. Na Slunce, na Měsíc, na hvězdy. Jeden můj dobrý kamarád mi kdysi řekl: ‘Hleď na souhvězdí Pegase. Toto majestátní zvíře přináší volnost a vznešenost. Já jsem volný, syn obyčejného zahradníka pracujícího na vaší zahradě, ty jsi vznešený. Oba jsme žlutí, z Mrzimoru, ale každý chceme cesty v životě směřovat jinam.’ Dívat se na souhvězdí Pegase mi přinášelo útěchu v nelehké rodinné situaci.” Nad vašimi hlavami se utvoří noční obloha. Profesorka Williamsová do sebe kopne celého panáka a zadrmolí cosi o tom, že se jí točí hlava. Majitelka krámku mezitím prstem jezdí po obloze a formuje hvězdy. “Tohle je Markab, sedlo, zde Homam, šťastná hvězda temperamentních, tady je nos, Enif, a úplně tu září Sadalbari, příznivá hvězda ohromných. 

Byla jsem Giddel Kadnawrem, dědic rodinného jmění, chlapec s protekční kariérou na Ministerstvu kouzel, ale stala jsem se Giddelií Iradas, hůlkovědkyní, potrhlou ženou s ještě trhlejší mluvící husou Ignácem a lektorkou bradavického stážisty!” Od hůlkovědkyně se ti dostane vzácného pohledu.

“Ale prosím, nenechte se unavit mými řečmi. Jezte a pijte, co hrdlo ráčí, bavte se, mějte se rádi a oslavte se mnou úspěch mého malého krámku! Děkuji vám všem za přízeň, připijme si na zdraví a štěstí nás všech!” Nemůžeš si pomoct a tak tleskáš s davem. V davu lidí najednou konečně rozeznáš známé tváře. Zvědavě se zadíváš na profesorku, jestli smíš, ale ta ti jen pohrozí, ať nemluvíš s cizími lidmi. Její paranoia, jak chápeš, je na velmi vysoké úrovni.

Zkusíš to vzít popořadě — přece jen nepoznat všechny ty kouzelníky a jejich hůlky by mohlo být pěkně trapné. Proto když v davu poznáš Borise, věru nepříjemnou tvář, nezalekneš se a s nadšením podomního prodavače se k němu rozejdeš, s profesorkou v patách.

“Áh,” zadívá se na tebe vyzáblý muž, “náš nadějný stážista. Hihi, dělám si srandu, zlatíčko. Upřímně doufám, že má hůlka je tvá práce, protože jestli to stvořila Giddelie, měla by to tu okamžitě zavřít. Haha, to byl vtip, samozřejmě, dýchejte, pančelko.” Uvažuješ, jestli by Williamsová alespoň nějakou ze stáží v pořádku přežila. 

“Pan Berco s vámi nepřišel?” zeptáš se z čiré zvědavosti.

“Cha, co ten by tu dělal? Má důležitější věci na práci než se tahat na večírek neznámé prodavačky hůlek, no ne? Ale dost tlachání, sluníčka, musím si doplnit vitamínky a dojít si naplnit pohár tohoto báječného duhového likéru.” Naproti tomu tvůj doprovod do sebe klopí už dalšího panáka něčeho pořádně ostrého.

Přemýšlíš, koho známého vidíš v davu dál, zatímco si vybavuješ poslední stáž. No jistě, hůlka se tvořila přece pro: